• Točník
• Žebrák
• Historie
• Pověsti
• Okolí

Pověsti o hradech Točník a Žebrák

Berounsko, Středočeský kraj

O jménu Žebrák

Proč hrad kdysi tak vznešený nese jméno tak nuzné? – ptá se jistě nejeden návštěvník a lidová slovesnost hbitě přináší odpověď: když byl postaven, jeho stavitelé si prý marně lámali hlavu s tím, jak jej nazvat. I usnesli se, že jej pojmenují podle prvního návštěvníka, který zaklepe na hradní bránu. Šel kolem žebrák a rozhodl se u hradních pánů poprosit o almužnu. Ti návštěvníka pohostili a nový hrad nazvali po něm: Žebrák.

Jiná verze příběhu se liší pouze v tom, že žebrákovo jméno nejprve nesla nedaleká obec, kterou se její zakladatelé usnesli pojmenovat podle prvního člověka, který pěšky přijde po zemské stezce. Tušíte správně: byl to žebrák a podle něj se nazvala vesnice, jejíž jméno později převzal i nedaleký hrad.

O pokladu krále Václava

Většina pověstí z okolí Točníka se točí kolem postavy krále Václava IV. Ta možná nejznámější se váže k pokladu, který zde má být údajně ukryt. Za Václavova života byla skutečně na Točníku velká část tehdejšího státního pokladu. A že se nejednalo o malou sumu: vždyť Václav byl nejen král český, ale do roku 1440 i římský císař, a české země byly za vlády jeho otce Karla bezmála centrem křesťanského světa. Po Václavově smrti roku 1419 a vypuknutí husitské revoluce si poklad vyzvedl a odvezl jeho bratr Zikmund – právoplatný dědic, kterého však Češi odmítli uznat svým králem a který je v povědomí národa vykreslen jako všemi zápory obdařená liška ryšavá.

A právě zde nastupuje pověst: podle ní totiž Václav ještě za svého života – či snad místní purkrabí po jeho smrti – část pokladu ukryl kdesi na hradě Točníku, nebo možná na Žebráku. Tato zkazka v pozdějších letech inspirovala nejednoho hledače. Zlí jazykové tvrdí, že Volf Krajíř z Krajku, držitel panství v šestnáctém století, kvůli hledání pokladu prakticky rozbořil dolní hrad. Když byly oba hrady opuštěny, byla lidmi prokopána sklepení, nádvoří i přilehlé okolí, ale nic, co by Václavův poklad připomínalo, se nalézt nepodařilo.

Ovšem: je dobře ukrytý, praví pověst.

O tajné komnatě

Ve věži hradu Žebráka je prý tajná komnata, která se otevírá vždy jednou do roka na sv. Rufa (tedy 26. srpna). Kdo do ní vejde, uzří krále Václava IV., jak hoduje se svou družinou. Král se návštěvníka otáže, co se děje nového ve světě a kterak že o něm lid smýšlí. Pakliže dostane dobré zprávy, bohatě se poslovi odmění, pohostí jej a vyjeví mu tajemství svého pokladu. Jestliže ovšem příchozí přináší špatné zvěsti, král ho ztrestá a uvězní ve věžní hladomorně, která se otevře opět až za rok.

O Černém jezírku

Na kopci pod východními hradbami Točníka je ve skále jezírko, které kdysi sloužilo jako zásobárna vody pro obyvatele hradu. Do hluboké hradní studny, která se nachází na hradě právě při východní straně, prý kdysi spustili kachnu, která pak vyplavala přímo v jezírku. Krom toho, že už tu mnozí hledali ukrytý poklad krále Václava, zde prý také bývaly černé ryby. Nebyly to však obyčejné ryby, ale duše lidí, kteří zemřeli v žebráckém vězení. Ze zakletí je prý vysvobodila až jedna cikánka, která jezírko odčarovala.

O křížovém kamenu

Zhruba v polovině strmé cesty z podhradí k hradu Točníku leží v lese u cesty veliký balvan ozdobený křížkem. Pověst praví, že se kdysi utrhl ze skály a zabil mlynáře, který tudy procházel. Kdo se zde v pravé poledne pomodlí otčenáš, tomu se prý vyjeví znamení, které poodhalí budoucnost: pokud dotyčný spatří babku s klestím, brzy zemře – uvidí-li bílou paní, je na tom o něco lépe, a půjde pouze o úmrtí v rodině. Podle novější a kratší verse se stačí v poledne u kamene pouze zastavit, aby člověka stihlo neštěstí…